Autor: Šimon Seidl

Již ráno, když jsme chystali loď, se nad Tatrami formovala bouřková oblaka a proto nikoho příliš nepřekvapilo, když byla slovenská národní hymna doplněna o adekvátní vizuální i zvukové efekty. Méně příjemnou stránkou této podívané však byl fakt, že díky nárazovému větru z různých stran, jak jej bouřkové mraky přiášely, nemělo smysl jezdit na vodu. Po několika hodinách čekání a pozorování blesků ozařujících závoje deště nad Liptovskou Marou jsme se tak vydali na hotel s poměrně nevalnými vyhlídkami předpovědí podobných podmínek i na další den.

Veliké překvapení proto bylo příjemné sobotní počasí, kdy jsme si pod zataženou oblohou zajezdili ve větrech od 4 do 12 m/s. Z pěti odjetých rozjížděk jsme získali velice solidní první místo v průběžném pořadí a několik modřin a namožených svalů o které se večer díkybohu postaraly sauny a vířivka. Stejně jako MČR jsme se závodu účastnili jako česko-slovenská mezinárodní posádka.. Tentokrát jsem však místo Soni měl na kosatce jejího o mnoho zkušenějšího otce Romana, což nás mimo jiné zařadilo i mezi těžší posádky. Trim jsem nicméně moc neměnil a těžili jsme zejména z Romanových zkušeností na kosatce, dobré rychlosti a efektivní taktiky. Starty jsme měli spíše konzervativnější ale během rozjížděk se dostavil potřebný enthusiasmus a s ním i agresivnější a hravé akce.

Mizerná nedělní předpověď se sice nevyplnila, ale i tak byla většina rozjížděk na hranici regulérnosti. Ve třech odjetých rozjížďkách se stále častěji vyskytovaly situace, kdy po změně o více než 40° nebo nahodilém poryvu vydělaly či prodělaly někteří závodníci i stovky metrů. Nebylo tak divu, že naše nálada – zejména kvůli nutnosti hlídat si dvě lodě- byla dosti napjatá a zrušení čtvrté rozjížďky uvítali všichni (až na poláky, kteří přišli o druhé místo) s ovacemi. I přes poněkud horší dojezdy a několik chyb jsme však udrželi první příčku a odnesli si vítěznou cenu MMSR. Na druhém místě skončili slováci a třetí příčku obsadila po urputném zápolení s nimi polská posádka.