Více než 14 dní jsem strávil na začátku prázdnin na Balatonu. Proč? Protože se tam konalo mistrovství světa a Evropy na Laserech 4,7. Do Balatonfüredu jsme přijeli už ve čtvrtek 27. června večer, protože v pátek ráno už začínala pre-regata k mistrovství. Nebyl jsem tu však jen já, byl tu se mnou ještě Jean-Baptiste a další dva závodníci z ČR.
Po registraci jsme nalepili čísla, nachystali lodě a vyrazili na vodu. Počasí, no hlavně vítr, nám ale moc nepřálo. Teplo sice bylo, ale moc nefoukalo. A tak jsme z tří plánovaných odjeli jen jednu rozjížďku. Po návratu na břeh jsme si s klukama dali pár zápasů ve stolním fotbálku a potom jsme se přesunuli k autům, kde na nás už čekali prarodiče s přichystaným jídlem. Druhý den byl v podstatě stejný jako den první a tak jsme se zase jen s jednou rozjížďkou vrátili domů. Třetí den však byl úplně odlišný od předchozích dvou dní. Hlášeno bylo, že by mělo foukat a předpověď se také vyplnila. Měly se jet jen 2 rozjížďky, ale protože pěkně foukalo, rozhodčí se domluvili, že se pojede ještě třetí. Foukal vítr přes 20 uzlů a tak už ty první dvě rozjížďky byly dost náročné, ale na tu třetí ještě „přifouklo“ a foukalo až 30 uzlů. To už jsem nejel ani na to, jak dojedu, ale na to, abych vůbec dojel do cíle. I přes dvě převrácení jsem nakonec dojel a celkem se mi to vyplatilo. Vzhledem k závodníkům, kteří tuto rozjížďku vzdali, jsem se umístil přibližně v polovině startovního pole. Celkově jsem se tak umístil na 37. místě.
Dalších pět dní po pre-regatě jsme mohli trénovat a tak jsme se domluvili, že si dáme jeden den volno a pak se na to vrhneme. OD úterka jsme tedy trénovali. Já, Jean-Baptiste a ještě Filip Lejhanec z Pardubic, který se s námi domluvil, že bude trénovat s námi.
Tak a teď už k samotnému mistrovství. Od soboty 6. Července začínaly registrace a proměřování lodí. Já na rozdíl od loňského roku prošel v bez problémů. Proměřování bylo i v neděli, my to ale stihli už v sobotu, a tak jsme část neděle věnovali menšímu tréninku na vodě. V pondělí, kdy měly být první rozjížďky, tak přesně vyšla předpověď a tak jsme na vodu sice vyjeli, ale po pár hodinách „houpání“ se u motoráků to závodní komise vzdala a poslali nás na břeh, a tak jsme si na břehu zahráli stolní fotbálek, najedli se a šli zpět ke karavanům. Druhý den byl téměř shodný, až na to, že jak ráno vytáhli odklad, tak jsme chvilku seděli u lodi a potom začala zábava ve formě shazování do vody. Začali jsme to my, jako Češi, ale postupně se k nám přidal „celý svět“. Třetí den mělo foukat za celý týden úplně nejméně, ale paradoxně jsme kolem třetí hodiny odpoledne vyjeli na vodu a dokonce odjeli jednu, sice zkrácenou, rozjížďku. Čtvrtý den mělo foukat celkem pěkně, a tak jsme kolem deváté hodiny vyjeli na vodu. Sice foukalo, ale vítr se každých asi 5 minut měnil a tak jsme pořád jen čekali. Takhle se čekalo několik hodin. Potom se rozhodčím nakonec podařilo trať postavit a tak jsme začali startovat. Odjeli jsme 4 rozjížďky, které byly celkem dlouhé a na břeh jsme se vraceli až přibližně v devět hodin večer. Na vodě jsme tedy strávili celých 12 hodin. V pátek už začaly finální rozjížďky, odjeli jsme i přes celkem příznivý vítr jen jednu rozjížďku, některé skupiny stihly ale i dvě. V sobotu nás i přes to, že to byl poslední den závodů a některé státy, hlavně ty, které byly z větší dálky už na vodu vůbec nevyjely. Jednu rozjížďku jsme odjeli a zase se vraceli nabřeh. Potom následovalo balení lodí, a zakončovací ceremoniál.
Nakonec jsem se tedy umístil na 230. místě na mistrovství světa a na 193. místě na mistrovství Evropy. Kromě umístění jsem si odtud odvezl ale soustu zkušeností.
Martin Šebek
