11. – 12. 6. 2011 Nechranice

Na druhý pohárový závod nechranické série jsme vyrazili z Brna v zeštíhlené podobě. Do bojů se z Lodních sportů přihlásily dvě posádky – Martin Vašík s Kamčou Koutnou a Roman Vašík s Danem Maršálkem. Zbytek týmu “čerpal jachtařskou dovolenou” někde s bečkami na jadranských vodách či na táboru se svišti.

Tím, že jsme všechny lodě brněnského FB týmu nechali na Nechranicích minulý závod jsme si dopravně-logisticky příliš nepomohli, jelikož a protože tak ku Chomutovu musely vyrazit dvě auta s koulí. Trošku luxus pro 3 členy výpravy (nepočítaje pražskou Kamču).

Do vikletiského kempu s trpaslíky na předzahrádkách dávno nepojízdných karavanů jsme se s Danem dostali ještě za smrákání, a tak jsem si po dlouhé době vyzkoušel, jaké to je, stavět stan ještě za denního světla 🙂 Osamělý autopilot Martin dorazil leteckou rychlostí k desáté, aby stihl zachránit společenskou stránku brněnského týmu v místní dřevěné hospůdce.

K závodu připravené ostrojené lodě jsme ocenili zejména při sobotním ranním vstávání. Rozhodčí na nástupu nám připomněli, že předpověď je nic moc a že se nebojí s námi na vodě ponocovat, vyžádá-li si to situace. V jedenáct hodin vyvěšené AP jsme s Danem využili k revizi některých částí Orcy zabijáka. V odpoledních hodinách se na obzoru začaly kumulovat cumuly a na hladině se objevily první vlnky. Rozhodčí se chopili příležitosti a stažením vlajky AP vyhnali cirkus čítající 28 Fireballů, 10 Létajících Holanďanů, 17 Laserů a 11 “čtyři sedmiček” na vodu. Pobavilo mě hlášení do rozhlasu “ za čtvrt hodiny stáhneme APčko” a připomnělo mi to hlášku z filmu “ smraďoši vstávejte, za čtvrt hodiny máte budíček”.

První rozjížďku jsme kroužili za slabého větru vanoucího od hráze. S Danem jsme SMART cíl měli jasný, neskončit poslední. Na jedničce jsme se po nepříliš podařeném startu objevili kdesi v poslední třetině pole. Za střídání strategicky šťastnějších a nešťastných rozhodnutí a zejména z důvodu našeho (ne)umění plavby na zadní kurzy jsme za slábnoucího až vytrácejícího se větru nakonec doputovali do cíle druzí od konce.

Po startu druhé rozjížďky jsme se k jedničce řítili někde v polovině pole, avšak odcházející mrak s sebou vzal i poslední zbytky větru. Tři zvuková znamení na zrcadlící se hladině jsme s Danem automaticky brali jako přerušení rozjížďky. Směřující ke startovní lodi jsme však zaslechli další troubení. Rozhodčí daleko, na vlajky nebylo vidět a nastal zmatek někteří rozhodcovo troubení jak na lesy rozluštili jako opakovaný start Laserů, jiní jako přerušení rozjížďky. Ano, uvítali bychom projíždějící motorový člun s vlajkovou signalizací. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a někdy mezi šedesátým a šedesátým pátým zatroubením se na startovce objevil pokyn, že rozjížďka byla skutečně přerušena.

Na další jachtařská dobrodružství jsme čekali na břehu, zatímco rozhodčí statečně setrvávali na vodě. S dalším bouřkovým mrakem přišel i docela silný vítr západního směru. A došlo i na spouštění se na hrazdách a opakovaný start s černou vlajkou druhé rovnou ze začátku zkrácené rozjížďky. Díky bohu, zvládli jsme to odkroužit, než mrak odešel. Ve třetí rozjížďce jsme podle standardního scénáře na jedničte pluli někde těsně za polovinou, aby nás pak všichni dostihli hned na první bočák. V masakru patnácti fireballů na halzovací značce jsme šťastně zvolili jízdu za Skořkou, která si dokázala vyřvat místo pro sebe a ještě další tankový prapor. To už ale vítr úplně chcípl a rozjížďka byla přerušena. Díky bohu, blízko břehu, takže jsme nemuseli komordekly “ pádlovat” nijak daleko a s nadějí se na pevninu dostat ještě před setměním. Dan vymyslel pádlování na špičce lodi obouruč, což se ukázalo sice trochu mokré, ale rozhodopádně vysoce efektivní. To si zasloužilo rybičku ve Vikletické rybárně, kde jsme shodně přemýšleli, jak si je pan vrchní schopný zapamatovat bez jediné poznámky objednané pochutiny pro celý stůl čítající 10 jachtařů. Sem tam zapomenutá polévka a jiné nepřesnosti vše záhy vysvětlily.

Neděle byla ve znamení čekání na vítr. Když se rozhodčí kolem dvanácté rozhodli něco zkusit, už se mi moc nechtělo. Viděl jsem se už někde na cestě domů. Za větru vanoucího z východu jsme odkroužili pro tento závod poslední rozjížďku, což umožnilo všem lodním třídám závod započíst do svých pohárových soutěží. Naše závodění probíhalo klasickým způsobem – nepříliš povedený start, na jedničce někde v poli, po zadobočácích a halcovací značce lehký propad. Nakonec jsem z rozjížďky měl dobrý pocit, že celý nedělní den nebyl zase tak promarněný.

Při návratu na břeh Dan prohlásil, že naše výsledky měly zlepšující se tendenci, při jejíž zachování bychom po dvaceti třech rozjížďkách klidně mohli dojet první 🙂 No, představa krásná, ač realitě trošku vzdálená 🙂

Za tři týdny čeká FB tým Mistrovství České republiky na Lipně, na které bezprostředně navazuje pohárový závod. Držte nám palce a děkujeme za podporu!

Roman Vašík

Přílohy a odkazy: