O víkendu 7. – 8.5 se konal na brněnské přehradě závod „To je celá, to je půl“, který byl vypsán pro lodní třídy Fireball, Vaurien, 420 a Cadet. V naší lodní třídě Fireball se sjelo 7 posádek, z toho 4,5 domácích brňaků. Vašek Huk na lodi s Jirkou Parůžkem, Martin Vašík se současným trenérem fireballistů Honzou Kittlerem, Roman Vašík + Hanka Trusíková a dvě nováčkovské posádky, Míša Flösslerová + Víťa Pešek a my – Karel Otto + Ondřej Labuda.

V sobotu dopoledne foukalo minimálně, a tak byl prostor pro trimovaní a řádné přípravy lodí. Tyto závody byly pro nás a posádku Míša+Víťa první, a tak jsme také naslouchali rady a typy zkušenějších a čekali na vítr. Kolem 13. hodiny odstartovala první rozjížďka, kterou doprovázelo mnoho bezvětrných míst. Další rozjížďky již vítr sílil a rychlost lodí narůstala. Nám se nedařilo halzování na raumové značce, čímž jsme dojížděli na konci závodního pole. Při poslední – čtvrté rozjížďce se nám podařilo vhodně odstartovat a návětrnou značku jsem točili na třetí pozici, ovšem na posledním úseku rozjížďky nás opět zradila halza – ponaučení do příštího dne – dát si pozor na halzy.

K večeru byly pokřtěny dvě lodě (Martinova RS700 „Hubu Drž“ a Romanův Fb „Orca“), místní jachtaři byli okoupáni a závěr dne byl zakončen noblesním rautem.

V neděli ráno nám vítr vracel vše, na co v sobotu zapomněl, nevím, jestli to mohlo být množstvím šampaňského, které jsme předešlého večera vlili do přehrady, každopádně foukalo kolem 6m/s v poryvech 11m/s. První rozjížďka byla odstartována v 10 hodin a již při třetím úseku se cvakla první loď. Na druhou rozjížďku přifouklo ještě více a my jsme začali rvát především s větrem místo soupeřů. Během první stoupačky a bočáku jsme se s větrnou situací srovnali a začali opět tlačit na soupeře. Na halzovací značce ovšem opět přišla naše chvíle a cvaknutí. Poryv ovšem cvaknul hned vedle nás naše soupeře Míšu+Víťu a začal závod v otáčení lodi. Ten máme s Kájou mnohokrát nacvičený, proto jsme zvedli první a hurá do cíle. Třetí a čtvrtá rozjížďka se nesla v podobném duchu. Silné poryvy, velké rychlosti, dřina a jízda na hranici (především bočáky se spinakrem). Ani zkušené posádky se nevyhnuly koupelím. Pátou rozjížďku už jeli jenom ti nejsilnější. Některé posádky nestartovali z technických důvodů, jiné z fyzických. My jsme již také neměli v plánu startovat, protože při dojezdu rozjížďky čtvrté jsme zamířili ke špatné bojce a při přejíždění ke správné značce jsme měli problémy a zamotali spinaker do vantů. Nevědomky se dostali za startovní čáru a při návratu do loděnice jsme nevědomky odstartovali. Rozjížďku jsme nedojeli, ale máme další ponaučení na příští závody – vyhnotu se nevědomkům.

Závod vyhrála posádka Mika Radek a Lucie Stránská. Vítězi krajského přeboru se stali Jan Kittler a Martin Vašík.

Můj dojem ze závodů byl velice pozitivní. I přes koupání, občasné hrubé chyby a fyzickou náročnost jsme si naše první závody velice užili. S Kájou jsme spokojeni ze startů a stoupaček a víme, co trénovat a pilovat. Organizace a vše se závody spojené klapalo jako švýcarské hodinky a počasí se povedlo, co víc si přát. Snad lepší umístění, ale věřím, že společné pravidelné tréninky nás všechny povedou k lepším a lepším výsledkům.

Přílohy a odkazy: