21. – 22. 5. 2011 Rozkoš
V pátek jsem již zažil klasický proces – škola, nákup, balení, zabalení lodě a odjezd. Třetí víkend po sobě a třetí závody. Naneštěstí poprvé předpověď slibovala všechno, jen ne vítr.
Můj první a velice silný dojem z Rozkoše byla čistota vody. Pěkná namodralá voda, kde bylo do metrové hloubky, a snad i více, vidět na dno. Také samotná vodní plocha a okolní příroda mě kladně zaujaly a nemohl jsem se dočkat na vodu. Bohužel předpověď vycházela na detail přesně a vítr nikde. Ihned po nástupu bylo vyvěšeno AP a 27 posádek fireballistů, okolo 15 dvackařů a několik splašů a kadetů se mohlo vrhnout alespoň na přípravu lodí a jiných kratochvílí.
Bohužel AP jsme na hlavním stožáru viděli až do nedělního odpoledne. Nicméně jsme v sobotu byli dvakrát na vodě. Jednou před přicházející bouřkou, kdy jsme vypluli se spinakrem a díky otočení větru se i se spinakrem vrátili. A podruhé v podvečer, kdy foukalo okolo pěti metrů a až do západu slunce jsme mohli potrénovat a i párkrát dostat loď do skluzu. I rozhodčí zvažovali start rozjížďky, ovšem zůstalo pouze u zvažování. Osobně si myslím, že se mohly odjet pěkné rozjížďky se stálým větrem, ale nezadařilo se. Alespoň jsme skvěle potrénovali. Večer jsme měli možnost posedět a popovídat s Markem Pavlovským, což patřilo společně s podvečerním tréninkem k hlavním zážitkům Rozkoše.
Neděle byla absolutně bezvětrná. Na programu bylo pouze koupání, slunění a balení. Rozhodčí ještě kolem 14. hodiny, kdy již někteří měli sbaleny lodě, „zavtipkovali“ možností startu. Nicméně vítr se neobjevil takže závod byl oficiálně ukončen bez uskutečnění jediné rozjížďky.
Osobně se mi Rozkoš velice líbila svým okolím a vodou a rád na ní opět pojedu. Snad bude i vítr a organizace, která nebude váhat stáhnou AP a vyhnat závodníky na vodu i za cenu neoptimálních podmínek.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že jsme si s Kájou po Mlýnech řekli, že se na příštích závodech necvakneme, čemuž se i stalo. Úspěšnost tedy stoprocentní.
