… aneb koupel a očista na Lipně.

Muselo to být někdy v letních měsících za pořádného vedra, kdy mě napadla ošklivá myšlenka vypravit se v půli října na výlet se jménem Lipenský kotrmelec. Od myšlenek nebývá daleko k činům a v pátek 16. 10. 2010 večer jsme společně s Vaškem Hukem a Martinem Vašíkem seděli v autě a těšili se na nová RSácká dobrodružství.

Cestou na Šumavu jsme se mohli bezpečně navigovat podle prudce klesající hodnoty venkovního vzduchu. Když auto zahlásilo, že je nula stupňů, znamenalo to, že je půlnoc a že jsme na místě v YC Loděnice Lipno. Odpojili jsme lodě a ubytovali se v klubovém apartmánu ihned poté, co moji automobiloví spolujezdci zavřeli otevřená ústa z překvapení nad vysokým standardem připraveného noclehu.

V sobotu ráno jsme byli nadšeni z toho, že nebudeme muset odmetat sníh z našich lodí ani prosekávat si cestu ledem do závodního prostoru. S plnými žaludky po vydatné snídani v klubové restauraci jsme se přihlásili do závodu a jali se připravování svých plachetnic. Martin měl půjčenou RSku místní (tímto patří Adamovi Žídkovi náš obrovský dík!)Kreyson nás seznámil s plachetními směrnicemi – tedy zejména se závodní dráhou – a mohli jsme po dvanácté vyrazit na vodu.

Musím říci, že to byla ta chvíle, kdy jsem se musel poplácat po rameni za své moudré rozhodnutí pořídit si (i když na poslední chvíli) sucháč. Podle meteostanice ve Frymburku foukalo kolem dvou metrů za sekundu, i když mně to teda připadlo na RSce rozhodně víc. Odjely se 3 rozjížďky.

Večerní pohoštění pro závodníky bylo ve velkolepém stylu a chutnalo také převelice. Instruktážní video výuky na dvouposádkových skiffech bylo poučné, místy až nepředstavitelné, co ti dva svalnatí chlapíci demonstrovali za akrobatické výkony. V apartmánu jsme si ještě pustili film, ze kterého jsem však viděl jen úvodní titulky. Za zvuku praskajícího dřeva v krbových kamen jsem si nechal zdát o krásných jachtařských zítřcích.

Probudil jsem se až do chladného mlhou pokrytého nedělního rána. Bratr připravil snídani. Příště by mohl až do postele! V devět hodin jsme se vydali do restaurace za ostatními jachtaři zjistit, jak že to bude s tím startem plánovaným na desátou. Předpověď byla slibná a na jedenáctou už hlavní rozhodčí Karel Luksch pískal k prvnímu startu. Meteostanice Frymburk tvrdí, že foukalo kolem 4 m/s, i když mně to opět přišlo poněkud víc. Odkroužili jsme celkem toho dne 4 rozjížďky.

V závodním poli bylo vidět, že David Křížek a Honza Myslík mají najeto a naší RSácké závodní flotile s přehledem vévodili. Zazářil Vašek Huk, který své nadšení z jízdy na jednoposádkovém skifu s genakrem nijak neskrýval. Příjemně přikvapil i Martin Vašík, pro kterého bylo sobotní závodění třetí životní jízdou na RS700 a myslím, že jeho zkušenosti s hrazdou by se daly také spočítat na prstech jedné ruky :-).

Největším srdcařem byl v mých očích Zdeněk Zídek (YC Lipno). Několik dní před Kotrmelcem si na paddleboardu poranil nohu. Na vodě ve všech sedmi rozjížďkách zápasil jako lev, po břehu se mu po rozjížďkách dařilo chodit jen o berlích.

Sláva vítězům, čest poraženým. Výsledky už napsal Vašek ve svém článku. Z naší první RS závodní zkušenosti jsme vyvázli živí, plni emocí a nadšení. Cestou domů jsme cosi silácky povídali o důkladné zimní fyzické přípavě v posilovně a tak. Nezbývá než doufat, že od myšlenky dojde i k činům 🙂

Děkujeme přátelům pořadatelům z YC Lipno, za pohostinnost a perfektně zvládnutý závod se vším všudy.

Několik postřehů z RSka na závěr:
– klopýtnout ploutví o dno nebo pařez nebo co to bylo ve skluzu s genakrem sice neznamená kotrmelec, ale bolí – posádku i loď. Ploutev jsme pak z lodě páčili jemnou hodinářskou prací – ranami palice přes dřevo a popruhem s ráčnou přes čeleň – to vše v pěti lidech – díky chlapi za pomoc!!!
– špatně uvázanou spoušť genakru vám kosatník nespraví
– i přes častou koupel na lodi není místo pro mýdlo a šampón
– spadne-li člověk z hrazdy, může se mu podařit z jedné píny vyrobit dvě – stále dostatečně dlouhé pro Cadeta či dvacku – že Vašku? 🙂
– i ve 4°C ti prostě na RSku není zima

Máme se ještě hodně co učit a pilovat. Tedy aspoň já. Ale stejně, není nad ten parádní pocit z jizdy s genakrem vyvěšenej na baru!

Přílohy a odkazy: