Začátkem roku jsem dostal od Jirky Parůžka nabídku, ve které hledal kosatníka na Fireball. Po rozvážení jsem se rozhodl opustit brněnský team 420 a přesunout svou závodní činnost na tuto, pro mě už konečně pořádnou, lodní třídu.
Sezonu jsme začali už začátkem dubna soustředěním v Plzni. Poté už začaly závody „na ostro“. Ze začátku závody „malého“ Prezidentského poháru v Plzni a na Poděbradech. Hned při prvních víkendech strávených s fireballistickou komunitou mě překvapila přátelskost a ochota ostatních závodníků podělit se o zcela zásadní a přesné informace ohledně trimu a nastavení lodě jako takové. Pro mě, závodníka, který jezdil na Cadetu a Čtyřistadvacítce, naprosto nová a velice příjemná věc. V tomhle, milí fireballisté, vřelé díky.
Jak přibývalo závodů a zkušeností, začali jsme mít konečně pocit, že „závodíme“. S výsledky závodů „velkého“ poháru na Mlýnech a Rozkoši jsme pomalu začínali být spokojeni. Červenec byl z hlediska závodů slabší, a to ne kvůli nedostatku závodů, ale hlavně kvůli bezvětří, které panovalo na dvou Nechranicích po sobě.
Ani jsme se nenadáli a půlka sezóny byla skoro za námi a mělo přijít vyvrcholení českých závodů a to Lipenský týden s Mistrovstvím republiky. Tam se nám povedlo zajet dobré dvanácté místo v konkurenci 34 lodí.
V září nás čeká největší závod letošní sezóny a to Mistrovství Evropy na Nových Mlýnech. Zároveň máme v plánu jeden závod „malého“ a jeden „velkého“ poháru.
Toto hodnocení bych chtěl uzavřít smutným konstatováním, že v konkurenci 34 Fireballů na Mistrovství republiky se najde jen jedna a půl-tedy já- posádky z Brna. Snaha změnit tento dosavadní nepříznivý stav je z celé komunity českéhu Fireballu. Příští rok se k nám do Brna snad navrátí závod „malého“ poháru a tato třída zde začne aspoň trochu žít.