Byla sobota večer, uprostřed července, a my odjížděli do Polska k moři, na Mistrovství světa Cadetů pro rok 2010. Druhý den, po dlouhé cestě jsme dorazili na místo. Jachtklub jsme rozhodně hledat nemuseli. Kdo viděl naše naložené auto a vlek s loděmi, ukazoval nám cestu. Je tam moc hezký a prostorný jachtklub a ubytování v nedalekém rodinném domku bylo příjemné.

Díky Romanovi Vašíkovi a Lodním sportům Brno jsem do Polska jela s vypůjčenou brněnskou lodí. Byl to Cadet číslo 9468, jménem Škubánek. První tři dny jsme trénovali na tréninkových plachtách. Jeden z nejlepších českých fireballistů a táta Johanky Kořánové – Řáno – nás učil, jak se chovat při jízdě na vlnách, v silnějším i slabším větru.

Další 3 dny bylo měření. Měli jsme štěstí, protože jsme měřili hned 1. měřící den, takže jsme mohli zbylé dny ještě trénovat, tentokrát na ostrých plachtách, a co nejlépe je vytrimovat. Nevýhoda byla, že jsme na měření museli čekat ve 30° vedru.

V sobotu 24. července v 18 hodin bylo slavnostní zahájení MS, kterému předcházel průvod všech zúčastněných týmů městečkem. Měli jsme všichni stejná reprezentační trička, ale protože k večeru už bylo trochu chladno, většina z nás přes ně stejně něco oblékla, takže se není čemu divit, že se naše malá česká skupinka ztrácela před obří kupou hulákajících Španělů.

První závodní den se nejdříve jela cvičná rozjížďka. Byla jsem nadšená. Poprvé v životě jsem si vyzkoušela start 80 Cadetů, kteří samozřejmě všichni chtěli být přímo na čáře, nebo klidně i přes ni. Takže najít skulinku mezi nimi bylo někdy opravdu těžké. Proto asi byly starty tou největší slabinou všech českých posádek, jak říkal Tonda Mrzílek, náš trenér v době závodu.

Celé rozjížďky byly často nepřehledné, hlavně ve skrumážích na bójkách, ale zase tam vítr nepřeskakoval tolik jako třeba u nás. Také nás naštěstí neovlivňoval žádný proud ani velké “ oceánské” vlny. Stejně mne ale většina “ přímořských národů” drtila v jízdě na vlnách.

Po 3 dnech závodění byl 1 den volna, ale já ho nakonec celý proležela. Nebylo mi dobře a také od rána hustě pršelo. Nechtěla jsem riskovat, že bych chyběla v dalších dnech závodu. Nakonec jsem odjela všech 11 závodních rozjížděk a za celou dobu jsem se ani jednou nevykoupala. Bohužel jsem nestihla ani koupání na pláži – v Baltské vodě o rekordních 26°C!! Ale nemyslete si, že jsme měli stále jen teploučko, byly i dny, kdy jsme byli rádi, že máme „sucháče“. Denní program byl většinou docela náročný, po návratu z vody nás obvykle čekal nějaký doprovodný program a samozřejmě i nezbytný brífink s trenérem.

Slavnostní ukončení závodu bylo, na rozdíl od zahájení, bez průvodu. Protože ale skoro všichni Češi odjeli dřív, byla naše skupinka ještě útlejší než při zahájení. Jediná cena, která nám unikla opravdu jenom o vlásek, byla pro nejmladšího závodníka. Můj kosáček Téďa byl 2. nemladší kluk, ale vyhlašovali pouze 1 nejmladšího kluka a 1 nejmladší holku. Téda byl pak chvíli zklamaný, protože jako jediný s datem narození 2003 nic nevyhrál. Po skončení závěrečného ceremoniálu vypuklo hromadné vyměňování triček a jiných kusů reprezentačního oblečení. Bylo to chvílemi napínavé a chvílemi legrační, ale měli jsme štěstí, na památku jsme si odvezli pár zajímavých kousků. Kamarádka má australské tričko, můj kosáček získal triko s velkými písmeny GBR a já mám argentinskou reprezentační vestičku s vyšívanými nápisy a obrázkem.

Celé dva týdny byly náročné a únavné, ale i tak jsem si je užila.

Jsem moc ráda, že jsem se mohla MS zúčastnit, zkusit si jízdu na moři, mezi těmi nejlepšími (a že jich bylo!). Doufám, že mi to přinese něco i do dalších let jachtingu. Třeba zlepšení startů, když na českých vodách startuje max. čtvrtina lodí, co na letošním MS v Pucku.

Budu se snažit, abych se mohla zúčastnit i Mistrovství světa v německém Kühlungsbornu příští rok.
Ještě jednou děkuji Romanovi a celým Lodním sportům Brno za možnost jet na brněnské lodi.

Verča Vlachová,
Škubánek 9468